Óda na vodu

Jsem vzdušné znamení a létání ve svých vzdušných zámcích a pobyt ve vzduchu je pro mě nesmírně nabíjející a tolik potřebné. Ovšem je tady jiný element, který ctím a ze kterého čerpám snad ještě více síly a tím je VODA.

Miluju vodu, odmalička. Naučila jsem se v ní sama plavat, a ze všeho nejvíc mě bavilo (a dodneška baví) potápění se. Když jsem byla větší, tak ve věku dvanácti, třinácti let, chodila jsem na tréninky plavání (i přípravu na závody) a časem jsem se naučila přeplavat celý dvacetipětimetrový bazén na jeden nádech pod vodou, ale nešlo o to závodění. Obklopená vodou ze všech stran jsem se cítila dokonale svobodná, lehoučká, sama se sebou a jako v lůně u maminky. Na to jsem se těšila vždycky nejvíc. Na ten POCIT.

Přináší mi radost kdykoli si dovolím takto plout na hladině vody i pod ní. A největší potěšení mi přináší koupání venku v přírodních vodách. Jeden vodopádek s jezírkem mám nedaleko svého domova v Jizerských horách a nedávno jsem si uvědomila, jak jsem za to místo vděčná a jak moc mě vyživuje. Teče tam po kamenech ledová voda a v jezírku plavou pstruzi… A když si vzpomenu na to koupání v ledové Soči (kdo zná, ten zná ;-)) nebo na horké sirné jezírko v Nízkých Tatrách, kam jsme se jeli vykoupat večer po celodenním létání ve vzduchu…v takových chvílích jsem dokonale šťastná, minulost ani budoucnost neexistují a nezajímají mě, JE jen BLAŽENOST V PŘÍTOMNOSTI.

Ta setkání s vodou miluje i můj syn, se kterým skoro každý den chodíme k říčce kousek od našeho domu a on se tam může hodiny a hodiny dívat na vodu, hrát si s ní, házet žabky, kameny a písek, lovit v ní poklady… Myslím, že tam chodí ze stejného důvodu jako já k těm svým vodám. Prostě nás to tam táhne. VODA nás táhne.

Jako malé děti jsme všichni milovali vodu. Čabrání v umyvadle, cákání po sobě, kaluže, potoky, řeky. Velká fascinace. Někomu to zůstalo po celý život (jako třeba mě), někomu jinému ne, ale na začátku to bylo stejné. Všichni jsme totiž vzešli z vody, všichni VODOU JSME.

A pro pó včera jsem si vodou vyléčila rýmu. Jde to. Už žádné „neléčená rýma trvá týden, léčená sedm dní“. Myslím, že to znaly všechny naše babičky a předešlé generace. Napustila jsem do umyvadla horkou vodu a ponořila do ní obě ruce až po lokty. A začala jsem nahlas té vodě zpívat, že ji miluji a že miluji své tělo (které je z 80procent voda), a zpívala jsem všem buňkám ve svém těle, které blažilo to ponoření do horké vody. Cítila jsem po chvíli, jak voda v umyvadle začíná navazovat komunikaci s vodou v mém těle, jak si lebedí, že jsou spolu a že jim dávám pozornost, lásku, že je ctím a děkuju jim za to, že tu teď pro mě jsou…a jak jsem zpívala vodě i vodě ve mně, najednou jsem zpívala vodě ve všech podobách, Vodě s velkým V, elementu, který nás TAK ovlivňuje a pomocí něhož můžeme mnohé ovlivnit my sami. Poté jsem ruce vyndala a nastoupil úžasný tělesný pocit, podobný tomu, když se po sauně ponoříte do ledové vody. Pak jsem to v průběhu večera a noci ještě dvakrát zopakovala. Do rána byla rýma pryč. A pocit v mém těle? Jeden velký vděk. Vděk buněk za to, jaké se jim dostalo péče a medicínky pro posílení.

Když voda „ucítí vodu“, rozvibruje se a chce se spojit (nevěříte? 😉 tak si vzpomeňte, jak se chce dětem vždycky čurat, když se jdou koupat, nebo jenom když slyší vodu ;-)… všichni to známe). Voda touží po vodě. Z toho důvodu všichni potřebujeme vodu pít. A všichni bychom také vodu (samotnou čistou vodu!) měli pít, neboť ta nám znovu dává život a dokáže nás léčit. Nejlépe vyživuje a léčí voda, která vyvěrá ze země, v čisté přírodě a ta, která v sobě nese informaci lásky a láskyplné pozornosti. Mě včera poléčila i pražská vodovodní voda, ovšem to bylo nepochybně tím, že jsem jí zazpívala, že jsem se v ní rozplynula, otevřela jí své srdce a posílila ji vibrací toho nejvřelejšího citu, jakého jsem byla v tu chvíli schopná…

My všichni tady na Zemi tvoříme. Slovem nejvíce (ačkoli si to ještě né všechny bytosti uvědomují). A slova a myšlenky mají tu moc ovlivňovat vodu, neboť voda nese informace a voda potom ovlivňuje nás (to, že na nás tak divně působí něčí blbá nálada, hádky, křik, rozzuřenost a nenávist druhých, se děje proto, že jsme z velké části voda a voda v nás pak tuto informaci, nebo i jen zlou myšlenku, nese a stává se jí, a to nám samozřejmě nedělá dobře). Buďme tedy pozorní k tomu, jak o vodě (a tudíž i o druhých) smýšlíme, jakou jí (a jim) dáváme pozornost. Tak potom ona v nás a v druhých bude působit. Je to mocná čarodějka. Miluju ji. A pokaždé, když se s ní setkám, je to jako bych se spojila s dávným přítelem, se svou pradávnou matkou, s tou, která mě zrodila.